CZCZ

 

Nejstarší sklářská škola v Evropě

V České republice má odborné sklářské školství bezmála stopadesátiletou tradici a zásadní význam pro sklářskou výrobu i výtvarnou kulturu. Celý systém středních uměleckoprůmyslových a odborných škol, do něhož patří nejen sklářské, ale také šperkařské, keramické, textilní a grafické školy, je unikátní a po vstupu České republiky do Evropské unie může být jedním z jejích příspěvků značného významu. Největší koncentrace těchto škol je v hlavním městě Praze a Libereckém kraji, kde jsou tři střední uměleckoprůmyslové školy, jedna střední odborná a jedna vyšší odborná škola sklářská. Hlavním úkolem všech sklářských škol je výchova kvalifikovaných sklářských dělníků a mistrů, technologů a techniků, průmyslových návrhářů, vedoucích pracovníků podniků a podnikatelů, ale někteří absolventi potom studují na vysokých školách technického a zejména uměleckého směru. Stávají se nejen sklářskými výtvarníky a pedagogy, ale také malíři, sochaři a restaurátory.

První absolventi školy v Kamenickém Šenově studovali ve Vídni na uměleckoprůmyslové škole již v 70. letech 19. století a další je následovali. Ve 20. a 30. letech 20. století se již někteří hlásili také na uměleckoprůmyslovou školu v Praze, která budoucí sklářské výtvarníky ve specializovaných sklářských ateliérech vychovává již přes osmdesát let. Přes dvacet poválečných žáků školy, Vladimír Jelínek, Rudolf Jurnikl, Vladimír Kopecký, Ladislav Oliva, Jan Novotný a Vratislav Šotola, ve Francii žijící malíř František Janula a další, na ní studovalo v 50. letech a přes třicet od začátku 60. let (Jiří Šuhájek, Ivo Rozsypal, Vladimír Klein, František Janák, Stanislav Honzík, Ivan Mareš, Jan Mareš, Ivana Mašitová, Jan Jelen, Martin Velíšek, Alena Matějková, Jana Voldřichová, Pavel Mrkus, Karolína Kopřivová-Jankovcocá, Lada Semecká, Anna Polanská aj.).

učitel nedělní školy kreslení
80.-90.léta 19.stol.
80.-90.léta 19.stol.
80.-90.léta 19.stol.
kde se vyučovalo nedělní kreslení

Tip: klikněte na obrázek pro jeho zvětšení

Předchůdcem odborné sklářské školy v Kamenickém Šenově byla roku 1839 založená nedělní škola kreslení pro žáky místní školy, sklářské tovaryše a mistry. Sklářská škola vznikla roku 1856 na přání místních výrobců, aby zajišťovala odbornou přípravu místních malířů a rytců skla a prostřednictvím ředitelů a pedagogů ovlivňovala výtvarnou, řemeslnou i technologickou úroveň sklářství. O udržení vysoké úrovně českého sklářství od poloviny 19. století dodnes se zasloužili také absolventi zdejší školy.

Až do konce 70. let 19. století žáci jen kreslili a modelovali a sklářské řemeslo poznávali v domácích dílnách. Od začátku 80. let se učili malovat, rýt a později také brousit a pískovat sklo ve škole. Řediteli a učiteli-výtvarníky byli absolventi vysokých uměleckoprůmyslových škol, dílenskými učiteli řemeslně zdatní malíři, rytci a brusiči. Dobré výsledky kamenickošenovské školy uspíšily rozhodnutí založit podobnou školu také v Novém Boru (1870). Zkušeností z obou škol potom využili zakladatelé sklářských škol ve Zwieselu (1904) a Železném Brodě (1920).

Mezi pracemi žáků a jejich učitelů jsou malby a rytiny ovlivněné historismem a orientálními motivy z 80. a 90. let 19. století, secesní malované, ryté a zejména barevně přejímané a probrušované vázy, předměty ve stylu art deco z 20. i funkcionalistických tendencí 30. let a všechny mají vysokou řemeslnou i výtvarnou úroveň. Další pozoruhodné práce jsou ze druhé poloviny 40. let. Vznikly po příchodu mladých českých výtvarníků v roce 1945. Vůdčí osobností byl René Roubíček. Slibně se rozvíjející výtvarné aktivity školy předčasně skončily jejím zrušením (1952), ale již po pěti letech (1957) bylo vyučování obnoveno. Až do konce roku 1961 byla škola pobočkou sklářské školy v Novém Boru. Potom se osamostatnila. Začínala tradičními odděleními malování a broušení skla a novým oddělením konstrukce a tvorby osvětlovadel. V roce 1969 k nim přibylo rytí skla. Tato čtyři oddělení má škola dodnes a žáci v nich pod vedením svých pedagogů dosahují pozoruhodných výsledků. Od začátku 90. let se ve škole seznamují také s foukáním skla u mikrovlnné tavící pece a nad plynovým kahanem, s tvorbou tavených plastik, modelováním plochého skla v elektrické peci, tiskem grafických listů ze skleněných desek (vitrografie) a dalšími možnostmi včetně využití počítačové grafiky. Studium je čtyřleté, zakončené maturitou.

Ředitelem Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově je od roku 2014  Doc., MgA. Pavel Kopřiva Ph.D., (*1958), absolvent VŠUP v Praze. Zástupcem je od roku 2014 Mgr. Jakub Jelínek (*1979), absolvent UJEP v Ústí nad Labem.

Učí zde profesoři-výtvarníci Petr Menš (*1943), absolvent Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, od roku 1996 vedoucí oddělení tvarování, malování a leptání skla, Ladislav Průcha (*1979), absolvent sklářské školy v Novém Boru a Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, od roku 2010 vedoucí oddělení designu světelných objektů, Petr Stacho (*1965) absolvent sklářské školy v Kamenickém Šenově a Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, od roku 2007 vedoucí oddělení broušení a rytí skla.

Škola se hlásí k tradicím českého sklářství svou vlastní, již bezmála stopadesátiletou historií. Spolupracuje se sklárnou Bratří Jílků a sklářským ateliérem Petera Ratha v Kamenickém Senově, sklárnou Moser v Karlových Varech a dalšími firmami, podílí se na mezinárodních sympoziích rytého skla v Kamenickém Senově, obesílá domácí i zahraniční výstavy skla. Spolupracuje se sklářskou školou v Rheinbachu a dalšími školami, pro své žáky organizuje studijní pobyty, návštěvy škol, muzeí a galerií, je zapojena do evropského vzdělávacího programu studentů a mladých pracovníků Leonardo. V krátkodobých i dlouhodobých (ročních) jedno i dvouoborových kurzech umožňuje studium zahraničním zájemcům o sklo a po vyhodnocení výsledků jim vydává osvědčení o absolvování.

Antonín Langhamer

kunsthistorik, žijící v České Republice