Po památkách UNESCO.
Co napsat k našemu výletu za krásami Čech a Moravy? Všichni přežili, nikdo se nezranil a všichni dorazili šťastně domů. To je malé shrnutí z pohledu učitele, který si při příjezdu oddechne.
Ale naše cesta byla jiná, i když to ze začátku vypadalo všelijak. Ráno dvacátého šestého září jsme dobrovolně nasedli do autobusu. Téměř nikdo nechyběl, až na pana učitele Skoka a Hölzela, kteří se zdrželi někde mezi Ústím a Kamenickým Šenovem. Nebyla to ovšem jejich chyba. Měli prostě smůlu.
Nicméně jsme vyrazili na čas. Celou cestu pršelo, až za Moravskou Třebovou přestalo a vysvitlo slunce. To znamená, že Kroměříž nás přivítala v plné záři.
Na náměstí jsme našli útočiště a nakrmili naše hladové žaludky a během konzumace jsme obdivovali krásy kroměřížského náměstí. Společně jsme šli navštívit perlu Kroměříže. Prošli jsme zámecké sály a viděli svlečeného Marsya. Dost brutální. Většinu pak zaujali přípravné kresby k malbám. Prošli jsme si Květnou zahradu, která teď na podzim hrála barvami. Rostli tam i houby, ale večer jsme na smaženici neměli čas.
Do Prostějova jsme dojeli v sedm a šli spát.
Ráno – Olomouc. Další město zapsané do listu UNESCO. Viděli jsme všechno, co se vidět dá za dvě hodiny. Kašny, sloupy a orloj, který neuvidíte nikde jinde. Dokonce jsme měli štěstí. Potkali jsme dobrou vílu, paní, co znala místní pověsti. A hned dál.
Kolem oběda jsme dojeli do kouzelného místa. Svítilo slunce zpříma, zvony bily ze všech kostelů, budovy svítily bělostí. Litomyšl, rodné město Bedřicha Smetany, renesanční perla východních Čech. Navštívili jsme okultismem opředený dům pana Portmana, který vymaloval Josef Váchal. Prohlédli jsme si skvostná sgrafita zámku a obdivovali krásu města.
Pak návrat.
Vše proběhlo v klidu a v pohodě. Prostě super výlet.
