Výstava akademického malíře Františka Janáka.
František Janák – 45 let práce se sklem.
Tak se jmenuje výstava uspořádaná letos v muzeu v Kamenickém Šenově k šedesátým narozeninám českého skláře Františka Janáka. Před pěti léty, v r. 2006 oslavila šenovská Sklářská škola, jejímž byl donedávna ředitelem (před léty jí sám absolvoval a pedagogicky zde působil), 150 let od svého vzniku důstojnými oslavami, hodnými tohoto neuvěřitelného jubilea. Je smutným paradoxem, že necelých pět let od zmíněného výročí tato nejstarší sklářská škola na našem území, v Evropě a ve světě bojuje o zachování své existence. František Janák, který od konce r. 2010 již jejím ředitelem není , tráví čas bojem za její uchování s podporou řady institucí a jednotlivců, kteří si uvědomují neblahý dosah takto neuváženého rozhodnutí. Přesto se díky vitalitě a nesmírné houževnatosti dokázal, vedle plnění pedagogických úkolů ve škole, soustředit na vlastní práci a přípravu výstavy, která je průřezem jeho dosavadního, všestranného díla.
František prošel systematickým školením od učení se brusičem skla v tehdy nově založeném podniku Bohemia ve Světlé nad Sázavou, přes absolvování sklářské školy v Kamenickém Šenově až po vystudování VŠUP u prof. Stanislava Libenského . Díky pozvání vynikajícího českého glyptika Jiřího Harcuby se v létě r. 1989, těsně před sametovou revolucí, dostal do jeho kurzu na renomované americké sklářské škole v Pilchucku. Příležitost seznámit se a aktivně působit na sklářských školách v zahraničí pak v budoucnu náležitě využil. Odborné působení v zahraničí v 90. létech kombinoval s prací v českých institucích ÚBOK - Ústavu bytové a oděvní kultury v Praze, kde se věnoval průmyslovému navrhování (1985-88 oddělení plastického vytváření, 1993-95 Linea ÚBOK, v obou případech jako designér skla) a také vyučoval na Sklářské škole v Kamenickém Šenově (1998-2000 a pak 2003-2006), kde se v r. 2006 stal ředitelem.
František spojuje ve své práci několik důležitých předpokladů. Prvním a nejdůležitějším je, jak sám říká, zvládnutí sklářských řemeslných technik. Dalším je výtvarné nadání kombinující malířský i sochařský přístup. Pak tu musí být schopnost citlivého vnímání okolí a jeho impulzů s vlastní invencí, převáděné do výtvarného díla.
V prvních letech své sklářské tvorby, po absolvování VŠUP, se František Janák zaměřil na vytváření broušených skleněných plastik – stylizovaných ženských torz za použití nabíraných skleněných bloků s využíváním optických kvalit tohoto téměř mystického materiálu. Koncem 80. let opouští tento způsob práce, přestože mu přinášel příznivou odezvu a usiluje o plastičtější vyjádření v sochařském smyslu a zaměřuje se na artefakty vznikající litím do forem. Postupoval nejprve tlačením a pak litím horkého skla do sádrových forem, snímaných z hliněných nebo sádrových modelů. Přitom dočasně opustil svoje dosavadní umění dokonalého tvarování skla broušením a rytím. Plastiky z tohoto období (figurální motivy - převážně lidské hlavy) si uchovaly strukturu povrchu vzniklého přímo ve formě. Díky nalezení optimálního složení sádrové hmoty, schopné odolat horké sklovině, ovládl tuto unikátní technologii jako asi jediný na světě. Při svém působení v Japonsku se zaměřil na barevnou tavenou plastiku, která byla dalším krokem v jeho směřování k sochařskému tvaru.
František si všechny své výtvory sám realizuje včetně náročné a složité přípravy konstruování forem a modelů. Formy je třeba zpevňovat „armovat“ pomocí železného drátu. Kombinaci skleněného odlitku s tímto „recyklovaným“ železným drátem pak využil pro několik skleněných plastik v polovině 90 let.
Jeho plastiky mají jasné a vyhraněné formy, kterých dociluje exaktním broušením ploch a objemů do požadované formy. Řeč průzračného olovnatého křišťálu z 80. let vystřídaly krystalické formy výrazných, leč uměřených barevných tónů, které promlouvají střídmou škálou odstínů dle síly a hmotnosti tvaru (Rodinný poklad, Pocta kubismu, (ledovec) Khumbu). Středem jeho aktuálního zájmu jsou také zvířecí hlavy jako Kozoroh II. s mohutnými tordovanými rohy.
V Torzech se vrací k jednoduchým, vyhraněným formám plným vnitřní síly a napětí v temných zelenavých a zlatavých tónech. Právě tyto objekty vyvolávají dojem vzácných přírodních kamenů (drahokamů), které sklo, probarvené ve hmotě, při působení světla a lomu světelných paprsků tajemně a přesvědčivě navozuje.
Z poslední doby jsou také reliéfní portréty významných osobností jako Ghándí, Janákův učitel Stanislav Libenský, Andy Warhol a další. Portréty skicuje kresbou i přímo v hlíně s cílem dobrat se charakteristické zkratky s vyústěním v negativní otisk ve skleněné desce. Portrét Williama Edmondsona – černošského naivního sochaře je jakoby vytesán z afrického dřeva na způsob tradiční negerské plastiky, jaká ovlivňovala Picassa a zakladatele kubismu na začátku 20. století. Stanislav Libenský naproti tomu je zachycen měkce, v prchavém okamžiku lidské existence. Tvář odlitá do skla vyhlíží z hloubi skleněné hmoty jak ji tam tvůrce uzamkl na věčné časy…
Významnou součástí Janákovy tvorby a také jeho výstavy ve sklářském muzeu v Kamenickém Šenově je jeho designérská práce. František Janák v době svého působení v Úboku a také jako samostatný výtvarník vytvářel návrhy pro sklárny v celých Čechách a obdržel za ně řadu ocenění. Vytvořil také řadu kolekcí například pro firmu Crystalex, sklárny Bohemia a pro Moser Crystal. V r. 2000 navrhuje pro firmu Crystalex v Novém Boru pro kolekci Libera vázy a mísy z barevného vrstveného (přejímaného) skla s názvem „Aztec“, na povrchu zdobené malovaným dekorem stylizovaných ploch a linií v přírodních barvách (zelená, žlutá, oranžová, černá a bílá). Dekor i barevnost těchto váz se blíží stylu art deco. Jednou z jeho inovací jsou vázy foukané do formy, do jejichž povrchu se za horka otiskl had ze železného drátu, který pak ozdobí klikatým žlábkem někdy matový povrch předmětu. Foukané vázy „Tacoma“ (muzeum umění a sklářské studio v USA, mimo jiné působiště slavného amerického skláře Dale Chihuliho) vyrobené z barevného skla, jsou takto dekorovány otiskem drátu vloženého do kovové formy. V poslední době František Janák spolupracuje s firmou Steuben v Corningu v USA, pro kterou vytvořil kolekci broušených ryb.
Portréty, figurální kresby a malby patří do Janákovy volné tvorby, která tvoří významnou část jeho díla. Opouští v nich abstraktní hmotnost svých skleněných plastik a vrací se k volnějšímu výrazu portrétní zkratky, k technice akvarelu.
Dotváření a zušlechťování skleněných objektů za studena provádí ve své dílně vybavené také stroji vlastní konstrukce. Vybavení své dílny, ateliéru a vzorkovny si většinou vyrábí vlastnoručně. Na cestách a ve volném čase, kterého nemá mnoho, maluje a kreslí. Kresbou uhlem studuje akt i portréty, akvarelem, kvašem i kombinovanou technikou maluje abstraktní kompozice, které jsou pro něj odlehčením od fyzicky namáhavé a časově náročné tvorby skleněných plastik. Barevné kompozice jsou obrazem nálad i svobodného malířského experimentování, které přináší okamžité potěšení a radost z tvorby.
František Janák je velmi všestranný umělec přesného uměleckého vyjádření se smyslem pro exaktní, lapidárně a jednoznačně vyjádřený detail, který na jedné straně neponechává nic náhodě, ale také se nevyhýbá tvůrčímu využití náhod (o které při práci se sklem není nouze). Je profesionál, kterému práce se sklem je již léta denním chlebem. Je také pedagog s bohatou zkušeností, nejen z domácího prostředí, s cennými kontakty, které již léta zprostředkuje svým žákům. Doufejme, že mu bude dopřáno ještě mnoho let působení v obou oborech ku prospěchu a uchování té nejlepší tradice českého sklářství.
